28.3.2001 VSK ČESKÝ KRUMLOV POŘÁDÁ VE DNECH 30.3.-1.4. 2001 Z POVĚŘENÍ STK ČESKÉHO VOLEJBALOVÉHO SVAZU

2. FINÁLOVÝ TURNAJ

PŘEBORU ČESKÉ REPUBLIKY

MLADŠÍCH DOROSTENEK

Termín : 30.března - 1.dubna 2001

Místo : Český Krumlov - tělocvična ZŠ Za Nádražím

Zahájení : v pátek 30.3.2001 v 10.00 hodin
v sobotu 31.3.2001 v 9.00 hodin
v neděli 1.4. 2001 v 9.00 hodin

Ukončení: v neděli 1.4. 2001 cca v 15.00 hodin

Účastníci : družstva umístěná na 1.-3. místě P-ČR po dlouhodobé části
Skupina A: 1. VSK Č.Krumlov Skupina B: 1. KP Brno
2. Olymp Praha 2. PVK Přerov
3. PF Č.Budějovice 3. Sokol Frýdek Místek

Rozpis utkání : viz. příloha - rozpis STK ČVS

Ubytování : A/ 160,- Kč osoba/den v Domově mládeže Gymnázia ČK
B/ 160,- Kč osoba/den v ubytovně na Zimáku

Stravování : stravování zajištěno ve školní jídelně ZŠ Za Nádražím v těchto
cenových relacích:
Snídaně: 30.- Kč
Oběd: 60,- Kč
Večeře: 55,- Kč
Bufet na sportovišti v provozu po celou dobu turnaje

Vklad : 1.000,- Kč za družstvo

Poznámky :

- Každý další zápas začíná vždy 30 min. po skončení předchozího.
- Pro rozcvičení družstev je k dispozici malá tělocvična.
- Hraje se barevnými míči zn. MOLTEN
- Míče na rozcvičení i hru zajišťuje pořadatel
- Výdej jídel: snídaně 7.30 - 9.30
oběd 11.00 - 14.00
večeře 17.30 - 19.30

PŘEBOR ČESKÉ REPUBLIKY
mladší dorostenky

závěrečný finálový turnaj

ČESKÝ KRUMLOV , 30. března - 1. dubna 2001

Nasazení družstev: 1. VSK Český Krumlov, 2. Slávia PF Č.Budějovice, 3. Olymp Praha,
4. PVK Přerov, 5. KP Brno, 6. Sokol Frýdek Místek

R O Z P I S

30.3.2001 (pátek) - 10.00 hod.

16. VSK Č.Krumlov - Sokol Frýdek Místek
17. PF Č.Budějovice - KP Brno
18. Olymp Praha - PVK Přerov
19. VSK Č.Krumlov - PF Č.Budějovice
20. Sokol Frýdek Místek - PVK Přerov
21. KP Brno - Olymp Praha

31.3.2001 (sobota) - 9.00 hod.

22. PF Č.Budějovice - Sokol Frýdek Místek
23. Olymp Praha - VSK Č. Krumlov
24. PVK Přerov - KP Brno
25. PF Č.Budějovice - Olymp Praha
26. Sokol Frýdek Místek - KP Brno
27. VSK Č.Krumlov - PVK Přerov

1.4.2001 (neděle) - 9.00 hod.

28. Olymp Praha - Sokol Frýdek Místek
29. PVK Přerov - PF Č.Budějovice
30. KP Brno - VSK Č.Krumlov

Autor říspěvku: Jan Vobr, Romana Jedličková ___ cktss@iol.cz

27.3.20001 VZÁJEMNÁ PARTNERSKÁ SPORTOVNÍ PODPORA

Martina Ungerová
- narozena 21. 8. 1982
- výška 177 cm
- post - univerzál (nahrávačka)
- číslo dresu 2
- kariéra - VSK Český Krumlov
- škola - Gymnázium Český Krumlov, 4. ročník

Miroslav Lukeš
- narozen 24. 2. 1980
- výška/váha 179/75
- post - pravé křídlo druhé formace
- číslo dresu 10
- kariéra - Slavoj ČK - začátky
- ČB - žáci (7. a 8. třída), dorost, junioři
- ČK - sezóna 2000/2001
- škola - Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity - Pozemkové úpravy a převody
nemovitostí, 3. ročník

Martina Ungerová a Miroslav Lukeš mají hodně společného: oba milují sport, kterému se věnují. Martina hraje 9. rokem volejbal za VSK Český Krumlov (nyní za starší dorostenky), Míra se věnuje 15. rokem hokeji. Nyní hraje ve Slavoji Český Krumlov. Možná proto je osud spojil dohromady a nedávno uplynuly dva roky od jejich seznámení.

Jak ses dostal/a k volejbalu/hokeji?
Martina: Ve čtvrté třídě jsem úspěšně absolvovala zkoušky do volejbalové třídy.
Míra: Mne, stejně tak jako mého bratra (Radek, o rok starší, nyní brankář Písku), přivedl k hokeji táta.

Jaký je kolektiv v týmu?
Martina: Určitě dobrý. Nyní nás hraje osm. Jak je nás ale málo, tak jsme sehrané a víme, co od sebe máme čekat. Známe se dlouho a věříme si.
Míra: (Dlouhý smích) Když se daří, tak je vždy dobrý. A nám se nyní daří. Starší hráči nás -mě a Mářu (Martin Mařík) - přijali mezi sebe velice dobře. My si jich vážíme, sice nevím, jestli i oni nás, ale my jich hodně.

Máš nějaký volejbalový/hokejový vzor?
Martina: Asi ani ne. Jediný vzor, který je tady v ČK pro všechny, je Romana Jedličková - byla v reprezentaci, hrála extraligu, nyní hraje za Linz.
Míra: Nikdy jsem přímo žádný vzor neměl. Ale líbí se mi spoustu hráčů, jak hrají. Nejvíce se mi však líbí styl Pavla Patery. Momentálně bych chtěl dokázat hrát jako Píga (Tomáš Ulman) a Trumi (Jan Trummer).

Jaký je Tvůj volejbalový/hokejový sen?
Martina: V téhle sezóně bych chtěla vyhrát ligu juniorek a všichni si budeme přát, abychom postoupili do extraligy juniorek. Určitě bych si chtěla zahrát v nějakém extraligovém týmu, možná i v zahraničí, ale nejsem si jistá, jestli na to mám.
Míra: Ten největší je určitě se hokejem živit. Přál bych si hrát tady v ČK, a aby na nás lidi chodili, vážili si nás a obdivovali, jak hrajeme.

A životní?
Martina: Chtěla bych se dostat na vysokou školu s tělesnou výchovou - buď na Pedagogickou fakultu JU v ČB nebo na Fakultu tělovýchovy a sportu UK v Praze a při škole hrát volejbal. Až dostuduji, chtěla bych mít dobrou práci a velkou rodinu.
Míra: Dostudovat vysokou školu, mít dobrou práci, dobře finančně ohodnocenou, hodnou manželku - proto už dva roky něco dělám, aspoň dva syny, kteří se budou moci věnovat tomu, čemu budou chtít. Když budou chtít hrát hokej nebo fotbal, budu velice rád. Když ale budou chtít, ať si hrají třeba na housle. Po mně to ale rozhodně mít nebudou.

Oba letos prožíváte úspěšnou sezónu. Martina se s VSK ČK drží na v rcholu tabulky a bude bojovat o extraligu starších dorostenek a také vyhrála s Gymnáziem ČK MČR středoškolských her. Míra vyhrál finále v jihočeském přeboru a nyní bojuje o druhou ligu. Jaké byly pocity z MČR a z vyhraného finále jihočeského přeboru?
Martina: Nejhorší bylo semifinále s Libercem, což byl favorit MČR. Mají tam extraligové hráčky, takže jsme ani nedoufaly ve vítězství. První set jsme prohrály, při druhém nám pan trenér Vobr řekl: "I když prohrajeme, tak hrdě." sebraly jsme se a vyhrály. Tam, když se poslední míč odrazil od bloku, tak jsme všichni vylétly radostí. Nedá se to ani popsat, ani na to zapomenout. Objímaly jsme se, pusinkovaly, bylo to krásné. Já a Saša Holubová jsme v ten večer měly náš maturitní ples, takže jsme chvátaly domů. Přesto jsme si počkaly na vyhlášení. Dostaly jsme pohár, nalily jsme do něj šampaňské a zalezly do šatny. Tím ty oslavy začaly, cestou domů jsme si líčily zážitky. Na plese nám každý gratuloval. Něco jsme dokázaly, jsme mistři republiky … nádherný pocit být v tomhle nejlepší.
Míra: V ČK se hrálo nádherně. Přišlo nás podpořit přes tisíc fanoušků a atmosféra byla nezapomenutelná. Do Pelhřimova jsme sice jeli s obavami, ale věřili jsme si a chtěli jsme je porazit. Hráli jsme hodně odzadu, ale tak, jak jsme potřebovali a povedlo se. Ta škaredá tečka na konci a to, že nás pelhřimovští fanoušci vyloženě nenáviděli, mi trochu zkazilo náladu. Stejně nás všechny chytila velká euforie. Ty oslavy na tom byly to nejhezčí. V tu chvíli si člověk uvědomí, proč hraje.

Jak a kdy jste se dali dohromady?
Míra: Znali jsme se dlouho od vidění ze školy. Seznámil nás společný dlouholetý kamarád, můj dlouholetý spoluhráč, Vobřík (Jan Vobr ml.). Bylo to na moje 19. narozeniny. Padli jsme si do oka, psali si přes internet, dali si rande a bylo to.
Martina: Stále si pamatuji na první rande: Po tréninku jsem chvátala domů, byla jsem hodně nervózní. Míra pro mě přijel a jeli jsme na večeři.

Co se Ti vybaví, když se řekne Martina/Míra?
Martina: Přítel, kterému mohu ve všem věřit.
Míra: Ty její nádherné velké oči.

Máte na sebe poměrně málo času, kvůli tréninkům. Vyhovuje vám to?
Oba jednoznačně: Ano.
Martina: Čím méně jsme spolu, tím více si toho druhého vážíme. Společná sezóna trvá 4 měsíce a to se vydržet dá.
Míra: I když se to nezdá, tak jsme spolu poměrně dost.

Jak se navzájem ve sportu podporujete? Co si myslíte o sportu toho druhého?
Míra: Nedávno jsme se o tom bavili. Mimořádně jsme se shodli, že já Martinku chválím za to, co dělá dobře a ona mě vyčítá chyby. Oba ale chodíme na zápasy toho druhého, prožíváme to spolu, radujeme se spolu.
Martina: Na hokejové zápasy chodím ráda. Řekla bych, že je hokej asi těžší než volejbal. Líbí se mi na hokeji, že je to kontaktní hra. Míru obdivuji, že se jen tak nepopere. To já bych se prala pořád a stále bych seděla na trestné lavici. Co se týče krumlovského volejbalu, tak bych mu přála, aby na něj chodilo více lidí a abychom měli více sponzorů. Hrajeme druhou nejvyšší ligu a chodí na nás dvacet lidí. Možná, kdyby byla větší hala, tak by tam lidí chodilo víc, než do tělocvičny, kde si nemají skoro kam sednout.
Míra: Já bych tam pak nahnal všechny hokejisty a bylo by tam lidí!

Názory společného přítele Jana Vobra ml.:
na Míru: Je nadaný po tatínkovi, ale mohl po něm víc vyrůst. Všechno u něj určuje zdravá ctižádost a silná vůle. Je to inteligentní hráč, který nesnáší prohru. S bratrem jsou velcí hokejoví rivalové. Občas je impulzivní, což většinou není na škodu. Přátelům rád pomůže, a to bez ptaní. Nemusí být středem pozornosti, ale zároveň mu to nevadí.
na Martinu: Martina je chytrá, příjemná, hodná, upřímná, trpělivá, trochu méně ctižádostivá. V impulzivitě je opak Míry. Rozčílí se, ale nedává to najevo. Je levačka, takže tím mate soupeře. Ve vztahu je ta hodnější a Míra ten, který občas zazlobí.
na oba: Oba jsou inteligentní, rozumní, komunikativní, rádi se smějí a navzájem se doplňují. Jakési peklo a ráj, díky němuž to mezi nimi funguje.

Autorka článku: Hana Máčová ___ Hanka.Macova@seznam.cz

7.3.20001 ČESKOKRUMLOVSKÝ TALENT - HANKA VOBROVÁ

Když jí potkáte v útrobách českokrumlovského gymnázia či v uličkách města, zdá se vám na první pohled jako obyčejná sympatická patnáctiletá dívka. Ale ne každému obyčejnému člověku se poštěstí být v nominaci na mistrovství Evropy kadetek ve volejbale.

Začátky:
Hanka se narodila ve sportovně založené rodině. Jak sama tvrdí, volejbal jí byl předurčený. S tátou - volejbalovým trenérem - odmalička běhala po kurtech a tělocvičnách. Tuto sezónu, kdy hraje za mladší dorostenky Český Krumlov (nahrávačka, kapitánka), poprvé okusila, jaké to je, hrát pod trenérem Janem Vobrem. Sama tvrdí: "Jak kdy. Moje nedostatky mi říká upřímně od duše, ale volejbalové problémy nenosí domů."

Reprezentace:
Každý rok se pořádá krajský výběr, pak Memorial Milana Kafky. Do reprezentačního výběru vyberou dívky a ty pak zvou (nebo nezvou) na soustředění. A jaký je kolektiv v reprezentaci? "Občas nad ním také přemýšlím. Je jiný než v klubu, ale nehádáme se a poměrně mezi sebou vycházíme. A na to, že jsme všichni ze stejné republiky, si někdy doopravdy nerozumíme - a to když na nás začnou Moravanky mluvit jejich nářečím," zasměje se. Hanka se drží v reprezentaci rok a hraje tam s ní i českokrumlovská spoluhráčka Andrea Sládková. Za své největší úspěchy považuje vyhraný turnaj v Maďarsku (Hanka byla mimo jiné vyhlášená nejlepší nahrávačkou turnaje) loni v dubnu a třetí místo na turnaji olympijských nadějí (což byla generální zkouška na mistrovství Evropy) loni v srpnu v Liberci. A jaký je to pocit být v nominaci na mistrovství Evropy? "Hodně zvláštní, s mojí výškou (172 cm). Vzbuzuje ve mně určitý respekt. Sice hraji nejvyšší soutěž v České republice, ale když se řekne mistrovství Evropy, je to přeci jen vysoká meta a nejsem si jistá, jestli na to mám," sdělila své obavy.

Mistrovství České republiky středoškolských her ve volejbale
Jak už bylo v Českokrumlovských listech řečeno, gymnázium Český Krumlov vyhrálo středoškolský turnaj ČR. A jaké byly dojmy jedné ze zlatých volejbalistek? " Před finálem jsem nevěděla, jestli se bát, nebo si raději věřit. Ve druhém setu jsme sice trochu zaváhaly, ale zvedly jsme se. A když už bylo vše jisté, … zvláštní pocit. Zažila jsem ho poprvé. Uvědomovala jsem si, že jsme něco dokázaly, v něčem jsme nejlepší. Cestou domů jsem se permanentně usmívala. Byla to velká euforie a nechtěla jsem, aby to skončilo."

"Volejbal = moje životní láska "
Nad volejbalovým vzorem Hanka nemusela dlouho přemýšlet a rovnou vyřkla jméno českokrumlovské rodačky Romany Jedličkové, momentálně hrající nejvyšší ligu v Rakousku za Linz. Hanka přiznává, že volejbal jí dává životní sílu a je to její velká láska. Přesto jí připadá, že žije více naprosto odlišných životů. Jeden z nich přichází vždy jednou týdně, když otevírá dveře u p. uč. Brané a vyndává své housle. Hraje na ně již 10. rok. Baví jí to a velké díky přikládá p. Brané.
Prvenství mezi volejbalovými zážitky, na které určitě nezapomene, patří Olympijským hrám školní mládeže v Kanadě, kam letěla s týmem Český Krumlov. Samozřejmě nezapomíná na reprezentaci, která jí hodně dala. A její volejbalový sen? "Ten trochu reálný je určitě extraliga žen. A životní? Práce, která má uplatnění a bude mě bavit. A ten nereálný (zasměje se), až vyhraji olympiádu, chtěla bych si zaletět na měsíc a oslavit to tam."
"A co mi volejbal dal a vzal? Vzal mi volný čas (ale aspoň nekouřím, neberu drogy,…) Občas jsem ale omezována časem na kamarády. Nemohu být s nimi tak, jak bych si někdy přála. Na druhou stranu mi volejbal dal mnohem víc, než vzal. Naučila jsem se díky němu hned se nevzdávat, nebrat všechno tak vážně. Mimo to jsem se seznámila se spoustou zajímavých lidí."

Autorka článku: Hana Máčová ___ Hanka.Macova@seznam.cz